[ Pobierz całość w formacie PDF ]
lené muaky jednotlivé vloèky snìhové.
Hledající se rozptýlili v této divoèinì. Bylo tøeba nejvìtaí opa-
trnosti, aby nezapadli v této klamné pùdì; volali na sebe, má-
vali pochodnìmi, ~e padající, vìtrem zmítané jiskry se vmísily
v tanec vloèek.
A naali ho, jedva deset minut hledali. Nohy trèely v kalu~i
ledové vody, ruce se køeèovitì
zaryly do vlhké prsti okraje; le~el naznak, hlava se podpíra-
la na setlelou smrèku, na zemi le~ící. - Rezla sama a jeden
chasník na nìho pøiali. Byl úplnì bezduch, a man~elka spína-
la nad ním ruce a plakala srdcelomnì.
Ty mùj dobrý! Ty mùj milý! - Oh, Bo~e, jaké to hrozné ne-
atìstí! - Co tì napadlo, mùj drahý?&
Sestoupili se v kruh, upravili nosítka a odnesli ho domù.
Co by silný, zdravý èlovìk nebyl vydr~el, to pøeèkalo chabé
tìlo tohoto chorého, na pokraji smrti ~ivoøícího starce. Mo~-
ná, ~e právì zdlouhavá obmìna látek zachránila pøed zhas-
nutím slabì doutnající jiskru ~ivota. - Kdy~ ho po nìjakou dobu
tøeli a ohøívali, poèal opìt dýchati, a kdy~ mu pak vlili do úst
l~ici koøalky, procitl ze smrtelného sna, ba vìdomí se mu vrá-
tilo. Otevøev oèi, pøiodìné horeènatým leskem, a spatøiv svou
~enu, máchnul po ní rukou a zablábolil chraptivým hlasem:
Vari odsud, ty obludo pekelná, - buï prokleta!
A ona vzlykajíc a ruce spínajíc:
Slyaíte to! Má fantas, zbláznil se mi, mùj drahý&
Zhrozili se vaickni. Za døívìjaích dob by taková kletba, pøed
mnohými osobami pronesena, vaecken domácí lid byla pøi-
mìla k okam~itému útìku z domu, ne-li k vykonání náhlého
soudu na obvinìné. V dobách aumavského ráje spokojili
se akademickým zhrozením; utéci, nebo dokonce projeviti
slovem a skutkem nelibost svou, to jich ani nenapadlo; mìli
se tu pøília dobøe a èítali, ~e a~ paní bude sama, bude jeatì
lépe. Mohli si sice pomyslit, ~e paní jejich nezùstane dlouho
svobodna a ~e pak zavítá hospodáø tøeba vaelijaký, - ne~ kdo-
pak tehdá na `umavì pomýalel na budoucnost? - Tomu u~
dávno odvykli.
Vari ven! Vari mi s oèí! chroptìl neustále nemocný, a ona
poøád, jako by toho neslyaela, opakovala:
Smiluj se nad ním, milosrdný Bo~e!&
Chorý ztichl; chvíli bylo, ~e spí; pak zase akubala køeè brzo
tím, brzo oním svalem jeho oblièeje, as tak, jako by nìkdo
støíkal na nìho studenou vodu. Bezzubé èelisti o sebe nará-
~ely, celé jeho tìlo se tøáslo.
Hu, hu... zima... zima... pøikrejte mì, ale ta ne, ta ne! ta by
mì pod peøinami udusila... Bo~e na nebi... já jsem veliký høía-
ník ... a vìèné zatracení mne nemine... kdy~ smrt nepøicháze-
la, chtìl jsem si ji dáti... chtìl jsem zmrznout dobrovolnì... to
je høích... straaný høích... jen~ se neodpouatí... ani na tomto...
ani na onom svìtì... Zoufati nad milosrdenstvím Bo~ím... se-
trvati v nekajícnosti... a do toho høíchu mì pøivedla ta... ta...
ta... Jdìte mi pro knìze... proboha vás prosím, jdìte mi pro
nìho...
Chtìli jíti, ale Rezla se opøela.
Ale poèkejte, pravila, poèkejte, a~ se upokojí! Co~pak ne-
vidíte, ~e tøeatí? Co~pak se èlovìk mù~e zpovídat, kdy~ z nìho
mluví fantas? -
Lidé na Kvildì tvrdili, ~e høíané této ~enì bì~elo o to, aby
umírající man~el nevyzradil panu faráøovi vaecek ten kal jejího
~ivota, aby snad dokonce neodvolal darovací listinu. Radìj
volila, aby zemøel bez poslední útìchy vìøícího èlovìka. Kdy~
nemocný nepøestával se dovolávati knìze, musila posléze
pøece svoliti, aby pan faráø byl zavolán; avaak co chtìla, do-
sáhla: kdy~ faráø pøiael, le~el starý Greger zase smyslù zba-
ven a obdr~el rozhøeaení bez zpovìdi. Nìkolik káravých slov,
je~ prohodil odcházející knìz, snesla bez protestu, a v duchu
se smála, aè se tváøila bùhvíjak dojatou.
To vae slyaela Rankelská selka na Kvildì a nepøestávala
to doma opakovati nìkolikrát dennì, doprovázejíc vypravo-
vání své vaelikými výkøiky hrùzy a opovr~ení. Starý dìd, pøiky-
vuje bílou hlavou, dokládal:
Doalo to s námi daleko!... Kdo by se byl nadál?& To je
vaecko ten mamon!... Kdyby nemìli penìz, nedály by se ta-
kové vìci. Vìøte mi, není ~ádného po~ehnání v tìch penì-
zích. Zhynou vaickni...
Nemocný Václav o vaech tìch hrùzách neslyael nièeho, aè
i pøed ním se o nich neustále hovoøilo. Po celých pìt dní pøi-
poutalo jej tì~ké vzruaení mozkové na jeho lù~ko. Divoké fan-
tasie støídaly se s dlouhými hodinami, po které le~el tiae, ne-
bera nejmenaí úèasti na tom, co se vùkol nìho mluvilo a èini-
lo; kdo by mohl øíci, kde dlely a tìkaly jeho myalenky?
Tu, pátého dne pozdì naveèer, kdy~ právì se zase nad ním
modlila goldbrunnská bába, pojednou se probral ze svého za-
èarovaného sna. Upøel vpadlé oèi na neznámou staøenu, pøejel
si horkou dlaní èelo a oslovil ji obyèejným svým hlasem:
Copak tu chcete? Kdo jste? - Umøel jsem snad, a pøichází-
te se nade mnou modlit?...
A bába vaecka v radosti:
Vaak jsem vìdìla, ~e tì pøivedu k sobì! Co~ mì neznáa,
mne starou Lízlu? - Zaplae pánbùh, ~e ten dlouhý spánek
od tebe prchl!... Bylo ti zle, hochu, tuze zle... ale nyní je ti u~
dobøe...
Ba dobøe... volnì je mi. Kde je dìdouaek?
Staøena ho ala zavolat.
Jak pøistoupil dìd k lo~i nemocného, vzpøímil se tento, ucho-
pil jeho ruce, líbal je, tiskl je k srdci.
Mùj zlatý dìdouaku, bìlmo spadlo s oèí! Bylo to straané...
taková hrùza, ~e vám to vypovìdìti nemohu... Zdálo se mi,
~e mì pojalo peklo... ale vyvázl jsem, vy jste pøi mnì... budi~
jméno Bo~í pochváleno...
A starý dìdouaek se sklonil nad svého vnuka, líbal ho, tiskl
ho k sobì a plakal s ním.
Vpravdì a jistì jsi byl v pekle, pravil, taková hanba a ne-
ctnost není z tohoto svìta...
Pak se dal do vypravování o tom, co se pøihodilo na pile.
Vidíte, dìdouaku, mnì se o tom zdálo, pravil Václav, mìl
jsem o vaem tom ~ivé vidìní... a bylo mi, ~e jsem chtìl staré-
ho Gregra z té lou~e vytáhnouti... a on nechtìl; proklínaje mne,
chtìl Rezlu uakrtiti...
Nyní vidía, kam jsi spìl, øekl Sepp; vìø mi, ne~li ve spolku
s tou ~enskou, radìj bych tì byl vidìl pod zeleným drnem.
Omámily tì pekelné moci, synu mùj...
Ale Bùh mì chránil... nyní vidím bahno, v nìm~ jsem se po-
tácel a je~ bez pomoci Bo~í by mì bylo na vìky pohltilo.
Dlouho spolu hovoøili, a kdy~ veali hospodáø a hospodynì,
vstal starý dìd a pravil:
Máme ho opìt, je zase náa.
Bylo po krisi; mladík se zotavil brzo, a kdy~ zavládla zima
v plné své síle, rovnajíc cesty, klenouc mosty pøes slati a mo-
èály, pracoval zase v lesích spoleènì s dìdem.
Jednoho takového zimního veèera, kdy mráz trhal skály, kdy
lítaly vzduchem lesklé køiaeály jíní, v nì~ se mìnily aedé výpa-
ry moèálù, sedìl v teplé svìtnici Girglové Václav a podle nìho
Annamirla. Hoch dr~el ruku dívèinu ve své a pravil:
Odpustía mi?... Zpùsobil jsem ti bolest& ale chytilo mì to
jako závrae... ani nevím, jak to pøialo...
Ona pak na to, bla~enì se usmívajíc:
V~dye jsem vìdìla, ~e jsi hodný... ~e se z toho proberea...
Stará Girglová pak, seaedai se se Sepem nìkolik dnù nato,
øekla tomuto se slzami v oku:
Dìdouaku, u~ mám zase syna... Bùh mi ho poslal, a jak
hodného!
XI
Tohle by byl Podhamerský nemohl øíci: jemu vpravdì nikoli
Bùh, ale Filomena syna vzala. Jeho Vincek se mu choval tak,
~e mrzutosti a hádky nemìly konce. Kdykoli se otec seael
se synem, utkávaly se výjevy, ~e hanba bylo poslouchat; ro-
zumí se, ~e chasa se nehanbila roznáaet ka~dé slovo, je~ mezi
nimi padlo.
Ty tedy od ní neupustía, od té dcery a vnuèky bab èarodìj-
nic? rozkøikl se jednou starý, ty pevnì pøi ní stojía? - A já ti
zas povídám: Radìj tì nechám na hnoji zcepenìt, radìj se za-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]